Za odpočinkem, krásnou přírodou a památkami nemusíte jet stovky kilometrů. Vše najdete u nás a našich slovenských sousedů.
Loňskou podzimní dovolenou jsem plánoval přes půl roku. Ale jak se říká, člověk míní, osud mění… Měla to být cesta, co se týče dnů i kilometrů, nejdelší, jakou jsem kdy podnikl. Dva týdny před odjezdem jsem ale musel z rodinných důvodů vše zrušit. Vypadalo to, že vůbec nikam nepojedeme. Nakonec ale padlo rozhodnutí dovolenou zkrátit na 11 dnů a výrazně omezit i počet ujetých kilometrů.
… a když už jsme slavili těch 100 let Československa, rozhodli jsme se strávit čtyři dny v Česku a sedm dnů na Slovensku a do itineráře jsme zařadili vinné sklípky na Moravě, Baťův kanál a západní Slovensko. Na cestu jsme vyrazili vozem PLA Happy 420 od firmy Blue Rent. Tato společnost mi vyšla vstříc, když jsem nejprve půl roku objednané auto zrušil a vzápětí si objednal něco úplně jiného. Moc děkuji.
Baťův kanál, Strážnice
Konečně nadešel čas odjezdu. Dopoledne jsem převzal auto, naložil vše potřebné a po D1 míříme na česko-slovenské pomezí. V Sudoměřicích v hospůdce U Zvonice zjišťuji, kde se dá v těchto končinách s obytňákem utábořit. Od paní Opavské dostávám slivovici a doporučení na malé parkoviště přímo na břehu Baťova kanálu za skutečně neuvěřitelnou cenu – za 30 Kč za osobu! K dispozici je WC otevřené 24 hodin, restaurace s výbornou kuchyní a na malém ostrůvku ohniště a místo na večerní piknik.
Vše je odtud dobře dostupné: vinné sklepy v Plžích (Petrov), zámek Strážnice a samozřejmě projížďky po Baťově kanále. Můžete si tu dokonce půjčit malé motorové lodičky, které je možné řídit po krátkém zaškolení bez jakéhokoliv „řidičáku“, nebo zvolit projížďku parníčkem pro 30 až 40 osob.
Po příjezdu zaparkujeme na malém travnatém parkovišti a hurá na pivo. Po 19. hodině se zavírá restaurace a nastává naprostý klid. Jen místní lokálka při průjezdu párkrát zahouká. Jsme tu sami. Večer nesmí chybět oheň v romantickém koutku na břehu kanálu. Ráno, když se probudím, připadám si, že jsem zaparkoval v králíkárně. Okolo auta pobíhá asi 25 malých králíčků. No, jiný kraj, jiný mrav.
Na pátek máme naplánovanou návštěvu zámku ve Strážnici (vstup 70 Kč/osoba) a místního skanzenu (vstup 120 Kč/osoba). Po prohlídce obou atrakcí využijeme místní parníček a necháme se odvézt do Vnorov a zpět. Po návratu k autu si ještě za 400 Kč za hodinu půjčíme malou motorovou loď a zajedeme se podívat na slovenskou stranu Baťova kanálu.
Samotný „Baťák“ (název podle místních obyvatel) byl vybudován v letech 1934 až 1938 jako levná doprava lignitu z hlubinných dolů v Ratíškovicích u Hodonína do Baťových továren. V roce 1961 byla plavba na kanále úplně zastavena. V polovině 90. let se podařilo „Baťák“ vyčistit, oživit plavební komory a provoz výhradně pro turisty obnovit. Současná splavná délka mezi Otrokovicemi a Slovenskou Skalicí je 53 km. Čeká vás krásný zážitek a 13 plavebních komor.
Z jihu Moravy na Slovensko
V sobotu opouštíme Jižní Moravu a pomalu se přesouváme na Slovensko. U první pumpy v Novém Meste nad Váhom zakoupím dálniční „známku“ (10 dnů = 10 eur) a po dálnici míříme k první slovenské zastávce, což je přírodní útvar Manínská Tiesňava a nedaleký kemp hned za osadou Považská Teplá. Po příjezdu zjišťují, že ač má mít kemp otevřeno do 30. září, je pro nedostatek turistů už zavřený. Nezbývá nic jiného, než na sousedním parkovišti za 1 euro na den nechat auto. Mimochodem parkoviště zavírá v šest hodin večer (zamkne se závora), tudíž se ani zde nedá přespat. Pěšky se vydáme na Tiesňavu, úzkým chodníčkem vystoupáme k malé jeskyni, odkud je krásný výhled na tuto scenérii a po hodině a půl se vracíme zpět. Jednu chvíli mám nutkání do Tiesňav zajet obytňákem, udělat krásné fotky a vrátit se zpět. Jezdí sem linkový autobus, ale asi není 3,2 m vysoký… a než abych vracel auto s roztrženou alkovnou od výčnělku ve skále, raději toto dobrodružství předem vzdám.
Další zastávkou má být kemp Slnečné skaly pár kilometrů nad Žilinou. Tak doufám, že ten bude mít otevřeno. K mému velkém překvapení je zde outdoor festival a docela dost lidí. Za 16,5 eura na noc zaparkujeme a jdeme se podívat, co nás dnes čeká za slávu. Vypadá to, že zde mají sraz horolezci z celé střední Evropy. Besedy, promítání filmů a fotografií ze zdolávání evropských i světových vrcholů. Na závěr večera vystoupení několika kapel různých žánrů. Připraven je táborák, buřty a pivo, které se zde čepuje do zálohovaného (2 eura) tvrdého plastu. Opět jsem za atrakci – nosím si svůj skleněný pohár. Bylo to velmi zajímavé odpoledne a hlavně krásný večer.
V neděli se probouzíme do chladného a mlhavého rána. Okolo desáté hodiny se vyjasní a můžeme vyrazit po naučné stezce okolo Slnečných skal. Vzápětí zjišťujeme, že pouze tento okruh je dobře značen. Některé tyto přírodní útvary zdolávají horolezci, ale po chvilce putování vidím, že se dá (sice po řetězech) vylézt na samé vrcholky Slunečných skal a kochat se pohledy na blízké i vzdálené slovenské pohoří. Při odpoledním posezení u auta mě trochu zaskočil jeden starší pár ze Slovenska. Paní říká: „My jsme také karavanisté a bydlíme pár minut od kempu, tak přijďte večer. Máme u domu zaparkovanou Adrii, to dobře najdete.“ Pozvání přijmeme. Večer byl opravdu příjemný. Peter a Blaženka vyprávějí o cestách po západní Evropě, my jsme přidali zážitky o cestách po Balkáně. Společně jsme museli konstatovat, že ten východ je dnes snad bezpečnější.
Proti původnímu plánu strávit na Slnečných skalách dvě noci si ještě o jeden den pobyt prodloužíme a v pondělí se vypravíme na Lietavský hrad. Zdejší turistické značení je tak dokonalé, že zmíněný hrad ani nenajdeme. Odpoledne zajedeme na kole do pár kilometrů vzdálených Rajeckých Teplic, podívat se do lázní a vyfotit přírodní zajímavost zvanou Poluvsianska skalná ihla, což je patnáct metrů vysoký skalní trn. Večer máme pro změnu pozvané naše nové kamarády na grilovačku a sklenku něčeho dobrého. Do noci probíráme cestování u lahvinky slivovičky a vína z Moravy.
Dál do Západních Tater
V úterý nás čeká přesun do Oravského kraje a Západních Tater. Cestou se zastavujeme za Žilinou podívat se na zříceninu hradu Strečno. Značení je opět unikátní. Nejprve nás směrovka navede na betonový plac u motorestu, potom sice směr vede opravdu k parkovišti, ale přes celou vesnici Strečno. Po příjezdu zjišťuji, že je parkoviště přímo u hlavní silnice. Parkovné dvě eura, vstup za pět eur. První zmínky o hradu pocházejí z konce třináctého století. Říká se, že Strečno byl nejmohutnější a nejlépe opevněný hrad ve Středním Pováží. V letech 1978 až 1994 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Po prohlídce hradu a přilehlé středověké vesnice (ta je bezplatná) se ještě naobědváme v malém bistru u parkoviště. Za vydatný a výborný oběd pro dva včetně polévky, hlavního jídla a pití platíme příjemných devět eur.
Dalším zastavením je Oravský hrad. Pomalu zjišťuji, že čím více se blížím k Tatrám, tím se poplatky za parkování zvyšují – Maninská Tiesňava jedno euro, Strečno dvě a Oravský hrad 3,5 eura. Zde se už také rozlišuje velikost auta. Místní hrad nabízí tři různé prohlídky. Vybíráme tu základní (celý hrad) za sedm eur. Během 1,5 hodiny nás paní průvodkyně provede od sklepení až po tu nejvyšší věžičku, ze které jsou vidět z jedné strany zasněžené vrcholky západních Tater a z druhé Oravská Magura.
V podvečer se vydáme k další zastávce našeho česko-slovenského putování, k malé osadě Oravica na samém začátku západních Tater. Cesta do kempu opět není značená. Mám vše nastudované, tak se můžeme brzy utábořit. Je zde poloprázdno. Jeden stan, dvě obytná auta a tři obytné přívěsy. Co je pro tuto osadu velice příjemné, je, že jsou zde dvě termální koupaliště s vodou teplou v průměru 35 °C za cenu pět eur na den. Tak to určitě musíme vyzkoušet.
Ve středu jdeme na zdejší Tiesňavy v Juráňovo dolině. Od kempu je tentokrát cesta značená dobře. Nejprve po široké asfaltové silničce a po hodině pochodu nás značení navede na louku porostlou kvetoucími kvítky růžové barvy. Po chvilce se nám otevře hluboký kaňon Juráňovo doliny. Úzký chodníček, někde i řetězy a dřevěné lávky nás provází celou cestu touto krásnou přírodní scenérií. Kaňon je místy až 200 m hluboký, v některých úsecích je vidět i zbytek dřevěné cesty, po které se dopravovala železná ruda z těchto těžko přístupných dolů. Asi po dvou hodinách vystoupíme do Umrlého sedla a následně sejdeme opět na asfaltovou silnici v Bobrovecké dolině. Celý okruh trvá zhruba tři hodiny, je dlouhý devět kilometrů a opravdu stojí za návštěvu. Po horské túře se odpoledne jdeme naložit do horké termální vody a z bazénu pozorujeme malebné okolí před západem slunce.
Kempování v Oravici a Eldorádu
Původně jsem měl v plánu ještě na dvě noci zastávku na Oravské přehradě. Oravice, údolí Podtatranská brázda, nad kterou majestátně tyčí vrchol Osobitá, mě dost překvapilo. Ovšem hlavní důvod, proč jsem zde zůstal čtyři noci místo dvou, je kemp Oravice. Krásné místo, velmi příjemný a vstřícný personál a na střední Evropu naprostý pořádek. Všude čisto. A sociální zařízení? Naprosto luxusní. Vše nové, teplá voda celý den (bez poplatku), hromada dřeva na každodenní táborák a elektrika, co se platí podle skutečné spotřeby. Stání pro karavany je buď na zpevněném parkovišti, nebo na travnaté louce. Vše vybavené elektrickou přípojkou. Kemp má celoroční provoz. Jak mi majitel sdělil, místa pro stání se pečlivě čistí od sněhu. Někdy zde v zimě stojí až třicet obytných aut. A co se týče sportovního vyžití a relaxu, vše je zde v dosahu pěti minut. Lyžování, termály, pěší turistika, cyklotrasy. Jen zde trochu schází doprava do Zuberce a na Zverovku. Autobus je delší dobu zrušen. Nejlepší výhled na kemp, Oravicu a celé údolí je z vrcholu Krůpova. Od kempu zhruba 45 minut cesty. Ale rozhled je krásný. Jak na polskou část Tater, tak na Osobitou (1687 m n. m.).
Po čtyřech dnech ve zdejším úžasném kempu, pěší turistice a hlavně koupání v termálech zaplatím za čtyři noci 48 eur za dvě osoby, auto, elektřinu i psa a v sobotu brzo ráno odjíždíme ještě na jednu malou zastávku do Čech. Hory zahalila mlha a na cestu začalo hustě pršet. Než ale dojedeme do Dolného Kubína, počasí se pomalu začíná měnit. Oblačnost se protrhává a v Žilině už je slunečno.
Sobotní odpoledne a poslední noc máme naplánované v kempu Eldorádo u Litic nad Orlicí. Cesta je velice dobře značená už z hlavní silnice Kostelec nad Ohří – Žamberk. Na samém konci hlubokého údolí, které hlídá hrad Litice, je malý, ale velice pěkný kemp Eldorádo v romantickém meandru řeky Orlice. Krásné okolí, příjemná obsluha a velmi chutná domácí kuchyně dává tomuto místu to, proč se sem člověk velice rád vrátí. Škoda že máme tak málo času.
Co říct závěrem? Byla to cesta plánovaná na poslední chvíli, ale musím říci, že byla moc pěkná, různorodá, a v každém kempu a na kterémkoliv jiném místě se vždy našli příjemní lidé nebo přímo kamarádi ať už z Čech, Slovenska nebo Polska. A to je dobře.
Text a foto: Miloš Dittrich
