Irsko je krásný ostrov a jeho kultura, včetně piva a whiskey, je nám – Čechům – velice blízká. Proto není divu, že jsem nějaký čas přemýšlel o výjezdu do těchto končin s naším obytným autem. Dlouho mě zrazovalo právě to, že Irsko je ostrovem, ale nakonec jsme se na tu „smaragdovou slzu“ vypravili. A vy teď můžete s námi.
Největším oříškem při plánování cesty bylo rozhodnout se, zda pojedeme trajektem z Bretaně, nebo budeme cestovat přes Británii. Každá z cest má svá pro a proti, a protože na pomyslné misce vah nebyla žádná vyloženě lepší, tak jsme zvolili na každou cestu jednu z možností. Tam jsme se vydali přes Normandii a Bretaň. Protože jsme nechtěli být uhnaní, naplánovali jsme si na cestu k trajektu tři dny a spojili přesun i s návštěvou krásného města Honfleur, či se světoznámým Mont-Saint-Michel. Honfleur je krásné středověké městečko na pobřeží v okrajové části Normandie. Díky tomu nepodlehlo invaznímu Dni D jako většina jiných a je krásně zachovalé.
U hlavní třídy jsou rozsáhlá stání pro obytná auta, s možností servisu a parkovacím automatem, kde si koupíte pobyt na libovolnou dobu. My jsme od odpoledne do následujícího dopoledne platili asi deset eur. Podél pobřeží, přes vnitrozemské poetické vesničky, jsme se se soumrakem přiblížili neopakovatelnému panoramatu Mont-Saint-Michel. Oblast je to turistická a naše oblíbené spaní „na divoko“ je tu zbytečně složité, a tak jsme vzali za vděk parkovištěm, které bylo určené k nocování obytek přímo v areálu centrálních parkovišť. Noc tu byla nečekaně milá a klidná. S ránem jsme vyrazili na ostrov s městem a překrásným klášterním kostelem. Časnou hodinu jsme zvolili nejen kvůli odpolednímu odjezdu trajektu, ale především s ohledem na menší množství turistů. A vyplatilo se to.
Trajektem do Irska
Trajekt se lehce houpal na vlnách na trase mezi Roscoffem a irským Rosslarem. Seděli jsme v baru u map a Guinnesse a ladili formu i plán na příštích 14 dní. Po ranním přistání na pevnině a krátkém zvykání si na druhou stranu silnice jsme vyrazili na jižní pobřeží. U vesničky Ardmore, nedaleko krásné pláže, je „farmářský“ kemp. Louka kde je možno udělat servis a kempovat. Jednou za den přijede farmář a vybere drobný poplatek, pokud se s ním minete, tak můžete eura vhodit do krabičky na plotě. Místo je klidné a je krásným startem na nenáročný odpolední trek po pobřeží a kolem ruin starých klášterů. U jedné z nich je jedna z nejvyšších a nejzachovalejších štíhlých věží, které jsou tu typické a sloužily jako ochrana mnichů při nájezdech Vikingů. Vesnička je malá, a pokud narazíte na zahradní slavnost, máte možnost u krásné muziky vidět všechny její obyvatele. My jsme toto štěstí měli a bylo to neopakovatelné.
Ranní směr Cork s nedaleko ležící palírnou Midleton byl jen milou zastávkou na cestě do národního parku Glengarif. Ten je malou dendrologickou zahradou plnou rozkvetlých rododendronů, starých stromů a vysokých hor. Silnice byla čím dál tím menší a najednou se začala zvedat a kroutit. Sklon jedné prudké serpentiny byl pro náš 7,3 metru dlouhý obytňák konečnou. Zadní převis se dotkl silnice a bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Naštěstí bylo před tímto stoupáním parkoviště, kam jsme se vešli s oběma auty. Chůze po této části Irska je balzámem. Žádní lidé, vlnící se tráva, šumící potůčky, ovce, jezírka a modré nebe. Místo, které je sice špatně dostupné, ale neopakovatelně krásné, by byla škoda minout.
Národní park Kilarney a Mohérské útesy
Krásné výhledy střídají ještě krásnější a kolem hospůdek a obchůdků se silnice kroutí k jednomu z nejkrásnějších míst ostrova. Národní park Kilarney je oblíbeným místem výletů a rekreace i pro samotné Iry. Dominantní tu je krásná hora Torc a pod ní soustava jezer, kde kolem Muckross lake vede krásná okružní vycházka. Nemohou chybět ani vodopády, staré opatství či hrad. Oblast je také rájem pro karavanink a je tu hned několik kempů. U hradu, na zadním parkovišti, se také obvykle parkuje zcela na divoko a nikdy tu nebudete sami. Nás tam stálo celkem jedenáct. Hrad stojí určitě za prohlídku, a pokud máte chuť a čas, tak je možné vyrazit i na lodičky. Kilarney je cenný přírodně i historicky, aktivit je zde na několik dní, záleží jen na preferencích. My jsme zde na našem tripu pobyli dva dny a bylo to tak akorát. Přes Limerick, kde kromě staré části s pěkným hradem není nic zajímavého, vedla naše cesta k druhému taháku Irska – Mohérským ostrovům. Pokud pojedete na hlavní parkoviště se vstupem na centrální část, tak budete nejen znechuceni množstvím autobusů a aut, ale i lehčí o několik desítek eur. Byl jsem varován od irského kamaráda, a tak jsem odbočil asi o kilometr dřív směrem k pobřeží, kde jsou farmy a za pětinovou částku tam můžete zaparkovat u místního farmáře (GPS 52.943690, -9.454335). Když se slušně domluvíte, tak vás tam nechá i přespat. Dá se parkovat také u nedalekého fotbalového hřiště. V těchto místech začíná i cesta plná výhledů po vršcích útesů a po několika kilometrech dojdete až do centra k parkovišti. Zajímavé je, že tudy se dá jít zcela legálně zdarma, zatímco od centrálního parkoviště musíte přes turniket a platit vstupné (na centrálním parkovišti se nesmí parkovat přes noc).
Městečko Galway a park Connemara
Na západním pobřeží naleznete krásné městečko Galway. V poslední době ho proslavil především zpěvák Ed Sheeran svým hitem Galway Girl. I bez něj však bylo město známé a vyhledávané, především pro své uličky v centru a řadu vyhlášených pubů a barů. Za zmínku stojí i zdejší katedrála, která vznikla v půlce dvacátého století z místní věznice. Parkování je možné na parkovištích nedaleko centra, kde je pár míst jako oficiální stellplatz (GPS 53.269330, -9.050703).
Galway je ideálním místem, kde se dá poznat noční život, ochutnat místní speciality a poslechnout si živou irskou muziku. Výběr kam jít je zde vskutku velký. Mezi nejvyhlášenější patří O’Connells bar či The Skeff bar. Aby člověk neměl dojem, že o něco přišel, navštívili jsme z doporučených podniků oba a atmosféra byla báječná. Místní specialita „Shepherds pie“ (mleté jehněčí zapečené v bramborové kaši) s pivem Kilkeny byla jen třešničkou na pomyslném dortu pobytu v Galway. Ráno začalo pršet, a tak nebyl spěch. V polovině výjezdu nastalo malé uklízení a kontrolování zásob, zda není třeba něco dokoupit.
Pomalu se přiblížil nejzazší bod naší cesty, a tím byla famózní oblast národního parku Connemara. Opět trochu opomíjená oblast plná krásných treků, jezer, rašelinišť a nádherného pobřeží. Nás oslovil krásný kopec s keltskou historií Diamond Hill, kde je na výběr několik různě dlouhých a náročných tras. Na parkovišti pod ním je i dobře vybavené informační centrum a dá se tu pohodlně přespat. Stranou pozornosti by nemělo zůstat ani opatství Kylemore Abbey & Victorian Walled Garden. Rozsáhlé zahrady, kde je možné vyšplhat i na vyhlídky ve skalách, to je krásný a rozmanitý program na minimálně půl dne, ale možnosti jak strávit svůj čas zde nacházíte doslova za každou zatáčkou.
Protože jsme potřebovali po pár dnech udělat servis vozu, hledali jsme nějaký malý a příjemný kemp. Na doporučení místních jsme se dostali na krásné písečné pobřeží s pěkným a dobře vybaveným kempem Renvyle Beach Caravan & Camping Park. Neuvěřitelně krásné místo, kde jedinou stinnou stránkou byl tlak vody, takže nádrž na 110 litrů jsme napouštěli 45 minut. Ale když kempujete, nikam nespěcháte.
Středozemí a známá whiskey
Centrální Irsko je placka, kde pouze tu a tam vykoukne nějaký hrad či vesnice. Jinak pole, louky a krávy. Protéká jím napříč umělý, 132 kilometrů dlouhý Grand canal a přímo na něm, v samém srdci Irska, je vesnička Tullamore. U nás i ve světě známá především díky produkci stejnojmenné whiskey. Stará palírna stála v blízkosti kanálu a dnes na jejím místě nalezneme návštěvnické centrum. Nová palírna je za městem, ale návštěvnické centrum se svou prohlídkou a degustací nám pro tentokrát stačí. Hned za budovou je parkoviště, kde bylo možné i nocovat, což je v kombinaci s ochutnávkou skvělá varianta. Nedaleko je jeden z nejfotografovanějších hradů Irska, který je vlastně katedrálou a hradem nikdy nebyl. Je jím Rock of Cashel. Nádherná stavba na kamenném suku nad stejnojmenným městečkem. Na dohled přes pastviny je zřícenina ještě jednoho kostela, a právě od něj je nejlepší pohled na katedrálu na skále. I městečko samotné je pěkné, a pokud zbývá čas, tak jen dvacet minut jízdy odtud jsou z písní známé Tipperary, další z typických irských městeček středozemí. Směrem k východnímu pobřeží, kde je cílem Dublin, je v jeho absolutní blízkosti Wicklow Mountains National Park. Velmi pěkné místo s krátkými treky, vodopádky a klidným parkovištěm na přespání.
Prohlídka Dublinu
Dublin je město, které by samo o sobě dokázalo zabrat několik dní. Parkování s obytňáky v centru není snadné, ale přes den se dá parkovat třeba na parkovišti pivovaru Guinness, který je určitě jedním z lákadel k navštívení. Na noc je to o intuici, protože periférie nejsou zcela bezpečné, ale kempů v Dublinu moc není. Jedno z ověřených skautských center s kempem je cca hodinu MHD od centra (www.larchhill.org).
Od rána prší, a tak nasazujeme nepromokavé bundy do hor a vyrážíme do víru ulic. První cílem je Dublinský hrad, což je rozsáhlá stavba, kde v rámci prohlídky navštívíte reprezentační sály a podzemí pod prašnou věží. To je nejstarší část Dublinu, kde jsou k vidění i zbytky starých vikingských valů a středověkého opevnění. Krásné podzemní katakomby má i Christ Church Cathedral. Patří k jedněm z největších v Irsku i Británii a nacházejí se pod velkou částí této rozsáhlé katedrály s velice členitou hlavní lodí. Její počátky sahají až do 11. století. Jen pár kroků a je tu další katedrála, tentokrát zasvěcená svatému Patrikovi. I ta je obrovská a potěší mimo jiné informacemi v češtině. Dalším významným kostelem v řadě, kam směřovaly naše kroky, je St. James Church. Přestože byl uzavřen v šedesátých letech minulého století, spirituální život se z něj nevytratil. Dnes je v něm vybudovaná malá, ale krásná palírna whiskey Pearse Lyons Distillery. Palírna, která má celý provoz skutečně v kostelní lodi, má dva kotle a její whiskey mají dvojitou destilaci.
Aby toho nebylo moc, v nedalekém Jamesonu jsem se zastavil pouze na nejlepší irské kafe v Irsku. Na finále jsme si naordinovali již zmíněný pivovar Guiness. Než klasický pivovar je to spíš velké multimediální muzeum, kde nejzajímavější částí je vyhlídková věž s barem. Tady dostanete skvělou pintu Guinesse v ceně vstupného a můžete se kochat pohledem na město z výšky.
Za návštěvu stojí také Trinity College s nádhernou knihovnou. Největší chloubou je Book of Kells, což je bohatě iluminovaný rukopis. Nejprofláknutější ulici Templle bar, s podnikem stejného jména, jsme zvažovali minout, ale byla by to chyba a škoda! Oblast je plná lidí, ale příjemně tepe a všude je živá hudba, kterou hrají skutečně dobří muzikanti. Zajímavostí je, že v tomto mumraji je i velké množství místních, kteří sem rádi chodí a dávají celému místu autenticitu.
I cesta domů může být zajímavá
Cestou na trajekt do Rosslaru jsme si ještě zajeli na velmi unikátní pískové duny do místa zvaného The Raven. Pro místní jsou zde nejkrásnější pláže v okolí a všude je tak spousta lidí. Výletní okruh zabere asi tři hodiny a určitě stojí za to. My jsme měli čas, protože náš trajekt jel až brzy ráno. Tentokrát ne do Francie, ale do Británie. Tu jsme projeli během sedmi hodin do Doveru, a ještě ten stejný den přejeli druhým trajektem do Calais. Protože na terminálu se nám nechtělo spát a za ním to nebylo zcela bezpečné, pokračovali jsme dál až k Bruggám. Tady jsme opustili dálnici a na okraji města u školy přespali. Prohlídka města byla zběžná a pak už zbývalo jen dorazit domů. Byla to neuvěřitelně krásná a pestrá cesta a dalších dvacet nezapomenutelných dnů v obytňáku!
Závěrem
Irsko je dražší než ČR, ale pozná se to především v restauracích a barech. Běžné nákupy jsou v podobném cenovém rozmezí jako u nás. Nafta v minulém roce stála mezi 32-35 Kč za litr. Trajekt z Bretaně do Irska s Irish Ferries a povinnou kajutou a plavbou přes noc u našeho auta (7,3 x 3,1 metru) byl za 200 €. Trajekty zpět vyšly o více než polovinu levněji, ale je tam navíc přejezd 321 mil přes Británii, což není tolik komfortní a v konečném důsledku to vyjde i s pohonnými hmotami stejně. Irové jsou vstřícní a hodní a není problém se s nimi na mnoha věcech domluvit. Parkování na divoko při dodržování základních pravidel a slušnosti je obvykle bez problémů.
Text a foto: Jakub Moravec
