Zimní období nám již nějaký čas trvá, ale velkou část máme ještě stále před sebou. Ne každý svůj bydlík zazimoval. Naopak stále více karavanistů se vydává na zimní výjezdy. Pojďme se podívat na pár pravidel, která stojí za to stále opakovat.
V případě obytných aut je třeba uvědomit si, že hmotnost má velký vliv na chování našeho vozu a musíme s ní vždy počítat. Nebudeme se bavit o kvalitních zimních pneumatikách, které jsou samozřejmostí a v našem seriálu jsme je již řešili. Ideální je nechat si auto před zimou překontrolovat v servisu anebo alespoň nezapomenout na provozní kapaliny v přicházejícím období mrazů. Především na chladicí kapalinu.
Sníh a led PRYČ!
Vozidlo v zimě před jízdou vždy důkladně očistěte od sněhu a ledu po celém povrchu, nezapomínejte na zamrzlá světla a zasněžené registrační značky. V mnoha zemích za to hrozí i pokuty. Pozor na sníh na střeše či na alkovně, který za jízdy může sjet na naše přední sklo a zamezit nám ve výhledu. Tuto masu sněhu většinou stěrače nezvednou a my jsme bez možnosti reakce na danou situaci, což je velmi rizikové. Stejně tak můžeme lehce ohrozit sněhem či ledem z našeho vozu další účastníky provozu, a to opravdu nikdo nechce.
K zimě samozřejmě patří obezřetnost, předvídání a věnování se řízení snad ještě podstatnější, než v kterémkoliv jiném ročním období. Nepřeceňujme své schopnosti a ani schopnosti svého vozu. Je snazší nazouvat sněhové řetězy včas a na přehledném místě než napříč silnicí v kopci a zatáčce…
DESATERO pro zimní jízdu
1. První radu bychom mohli označit notoricky známým “a přece se točí”. Auto, kterému se, byť pomalu, točí kola, jede vpřed a je ovladatelné. Pokud bychom zastavili v kopci, je velmi pravděpodobné, že se na sněhu a ledu bez řetězů nerozjedeme. Při cestě z prudkého kopce dolů se může auto začít vlastní vahou sunout. Při jízdě do kopce je také velmi důležitá plynulost. Prudké zrychlení může znamenat protočení a prokluz kol a tím pádem zastavení a následné komplikace.
2. Pokud se nám kola při rozjezdu protáčí, můžeme zkusit na rozjezd vyšší rychlostní stupeň a jemnou práci se spojkou a plynem. V mnoha situacích je to snadné řešení, které funguje.
3. Sníh a led na vozovce prodlužují naši brzdnou dráhu, a proto počítáme s nutností nečekaného brzdění a necháváme si větší bezpečnostní vzdálenost. Vyžaduje ji po nás i zákon: “Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.” V zimě a při hmotnosti našich vozidel jsou dvě vteřiny nedostačující!
4. Velmi důležitá je také “technika” našeho pohledu. Dokonce se dá říci, že je klíčová pro bezpečné ovládání našeho auta. Ač se to nemusí zdát reálné, platí, že “kam koukám, tam jedu”. Proto nekoukáme do škarp a na svodidla, případně na kmeny stromů, ale i v krizové situaci na volné místo kudy se dá projet případně z dané situace “uniknout”. Pokud jste zároveň motorkáři, tak velmi dobře víte, o čem mluvím. K pohledům patří i čtení krajiny a nejen samotné vozovky. V údolích, úvozech, lesních úsecích či u rybníku je větší pravděpodobnost namrzlé vozovky než na rovné cestě mezi poli. Tam ovšem můžeme očekávat třeba sněhové jazyky.
5. Sledujeme situaci před námi, kam vidíme. Chybou by bylo spoléhat se pouze na brzdová světla vozidla před námi. Pokud situaci sledujeme, můžeme reagovat včas a pružněji.
6. Zlaté pravidlo nejen řízení za stížených podmínek je vyvarovat se prudkému brzdění, prudkému trhání volantem, ale i přílišné akceleraci vozu. Auto v těchto případech snadno ztratí na sněhu či ledu trakci a stává se nekontrolovatelným. Rychlost snižujeme včas a před zatáčkami a nikoliv v nich. Nezapomínáme na specifické vlastnosti obytných aut, protože o co je větší hmotnost auta, o to větší je odstředivá síla, která na něj v zatáčkách působí.
7. Ke zpomalení využíváme setrvačnost a pokud možno brzdný moment motoru. V extrémních podmínkách odborníci dokonce radí chovat se tak, jako by auto žádné brzdy nemělo. Překvapivé může být také zjištění, že v hlubokém sněhu je třeba ABS i ESP spíše ke škodě. Elektronické systémy nedokáží obelstít fyziku a na velmi kluzkém povrchu vám žádné přibrzďování kol nepomůže.
8. Je důležité uvědomit si, že pneumatika může vždy přenést na silnici jen určitou sílu. My za volantem rozhodujeme o tom, jaká síla bude a kam bude směřovat. Při snížené trakci by měl být směr vždy jediný – buď zpomalovat nebo zatáčet.
9. V našich “domcích na kolečkách” se naštěstí topí, takže následující rada by se nás karavanistů týkat nemusela, ale i tak ji přidám. Nikdy neřídíme v zimní bundě a rukavicích. Jedná se jak o cit a komfort, tak o bezpečnost. Silná péřová bunda znemožní v případě potřeby správné fungování zádržného systému. Ruce v rukavicích nemají cit a berou nám přesnost při práci s volantem. Zásadní vliv má i obuv. Nebuďme líní se na řízení přezout, a tím nemyslím po lyžování z přeskáčů, ale z různých těžkých a pevných zimních bot do obuvi vhodnější na správnou (v zimě především jemnou) práci s pedály. Dobrým doplňkem není ani kulich či čepice. Tlakem na čelo nám snižuje prostor periferního vidění.
10. Na zimní cesty je nezbytné vozit vhodné sněhové řetězy, které jsou přesně na náš rozměr kol a odpovídají konstrukcí hmotnosti našeho auta. Pokud jste je ještě na obytce nevyužili, tak si je určitě zkuste nasadit v klidu svého domova, zahrady či parkoviště. Ušetříte si pak stres v situaci, kdy bude jejich použití nezbytné!
Užijte si krásné zimní výjezdy a nezapomeňte se za volantem chovat obezřetně a s pokorou.
Ilustrační foto: Jakub Moravec
